Synchronizovaná dvojice zrcadlovek

Jedna z možností tvorby stereofotografií je synchronizace dvou fotoaparátů. To sebou přináší některá úskalí, ale taky možnosti, které nelze dosáhnout se stereofotoaparátem (typicky například větší báze na hyperstereo nebo použití širokoúhlých objektivů) ani posunem jednoho fotoaparátu (zejména zachycení pohybu). Pro mne byla nesilnější motivací touha fotit na diapozitivy architekturu tak, aby svislice byly opravdu svislé a přitom byl zachycen i pohyb. Výsledkem je dále popsaná architektonická stereosoustava.

Stereosoustava z kinofilmových zrcadlovek

Zadání tedy znělo asi takto: Soustava, která fotí na 35mm kinofilm naležato tak, abych vzniklé diapozitivy mohl adjustovat do dostupných rámečků 101*41mm a prohížet je standardními kukátky nebo promítat standardními projektory tohoto systému.

Nejdostupnější shift objektivy jsou s bajonetem Nikon F, takže moje volba padla právě na ně. Pořídil jsem dvojici objektivů PC-Nikkor 1:3,5/28mm a do budoucna uvažuji i o dvojici 35mm shift objektivů. Dále mám dva objektivy MF Nikkor 1:1,8/50mm. Všchny objektivy jsou manuální, tedy zcela bez elektroniky a bez komunikace s fotoaparátem. Jdou nasadit na všechny zrcadlovky Nikon, ale měření expozice s nimi funguje až u vyšších řad aparátů.

Architektonická stereosoustava ze dvou Nikonů F90X. Jsou nasazeny shift objektivy PC-Nikkor 1:3,5/28mm.

Abych předešel odchylkám v chodu závěrek jednotlivých těl, rozhodl jsem se použít zrcadlovky s elektronicky řízenou závěrkou, která by měla být přesnější. To navíc umožňuje použití spouště s libovolně dlouhým kabelem a tedy libovolně velké báze pro hyperstereo. Na architekturu lze s výhodou použít matnici s mřížkou, která je dostupná pro některé profesionální zrcadlovky. Z těchto kritérií mi vyšla jako ideální volba zrcadlovka Nikon F90X. Jedinou nevýhodou je její velikost, protože při montáži vedle sebe je báze 16 cm. s 28mm objektivy je pak nutné mít nejbližší obejkt na snímku vzdálený od fotoaparátu alespoň 4,5m. Při focení architektury a větších krajinných celků to není až takový problém.

Tyto fotoaparáty jsou vybaveny desetikolíkovým konektorem, který kromě tří kolíků na spoušť (zem, namáčknutí, spoušť), má také tři kolíky datové (Tx, Rx a datová zem). Existují k nim desetižilové propojovací a prodlužovací kabely. Tajně jsem doufal, že takto propojené aparáty budou přes datové kabely schopny komunikovat. To se mi zatím nepodařilo a nesehnal jsem k tomu ani žádné inoformace, a to ani oficiálně od společnosti Nikon, ani jinde neoficiálně. k současnému spuštění dvou fotoaparátů stačí použít tři kolíky spouště. Při prostém propojení (kabel MC-23 nebo vlastnoručně spájená dvojitá spoušť) se při stisku spouště na jednom z aparátů zároveň spustí i druhý. Pro dobrý pocit, aby nemohl téci proud z jednoho aparátu do druhého, se doporučuje zapojit čtyři diody, které je oddělí. Aparáty pak lze spustit jen tlačítkem na kabelové spoušti.

Dvojitá spoušť, uvnitř osazena čtyřmi diodami pro elektrické oddělení fotoaparátů.

Kvalita synchronizace je v obou případech stejná. V domácích podmínkách nevím jak ji exaktně změřit, tak jsem si aspoň navrhl bleskový test. Na jeden aparát jsem nasadil blesk, odizoloval jsem komunikační kontakty, aby jen blýskal když mu fotoaparát dá signál a vyfotil zkušební dvojici filmů. Výsledek nebyl nic moc, ale ukázal, že odchylky aparátů jsou konstantní. F90X údajně umožňuje nastavit zpoždění spouště při propojení kabelem MC-23. Tímto způsobem by tedy šlo dvojici fotoaparátů dokonale sladit. Zatím jsem se k tomu nedostal. Nastavení se provádí z počítače specializovaným softwarem a přes speciální kabel k tomu určný.

Pro spolehlivé focení s bleskem jsem sestrojil odpalovač. Jedná se o velmi jednoduchý obvod se dvěma optočleny, který odpálí blesk až když dostane signál z obou těl. s tímto odpalovačem dosahuji spolehlivé expozice s bleskem s časy do 1/80s. Synchročas u Nikonu F90X je 1/250s. Z toho už si lze udělat představu o přesnosti synchronizace. Není tedy nijak závratná, ale pro časy do 1/80s dobrá. Na rychle se pohybující objekty to tedy není, ale na architekturu s lidmi je to bez problémů. Je možné, že vyzkoušením několika dalších těl by se dala najít mnohem přesněji synchronizovaná dvojice.

Do budoucna bych chtěl zkusit propojit datové kontakty blesku, aby probíhala standardní komunikace a bylo možné využít TTL měření záblesku.

Odpalovač blesku. Skládá se jen z baterie, dvou optočlenů a dvou rezistorů.

Fotoaparáty jsou namontovány vedle sebe na duralové liště. Aby se neprotáčely, je lišta polepena korkem. Velmi důležité je namontovat je přesně, aby byly filmy v obou fotoaparátech v jedné rovině. Nepřesnost se projeví jako deformace perspektivy a na diapozitivu již nelze nijak korigovat.

Velká nevýhoda této stereosoustavy je velikost a hmotnost, proto ji používám jen v Českých zemích, ač bych architekturu rád fotil i na cestách po světě.

Stereosoustava z digitálních zrcadlovek

Zkušenosti s kinofilmovými zrcadlovkami mě pak vedly k soustavě digitálních zrcadlovek. Použil jsem stejný způsob propojení, který jsem od začátku navrhoval tak, aby byl použitelný i s jinými těly. Zvolil jsem podstatně novější Nikon D200, který má synchročas také 1/250s. Se stejným bleskovým odpalovačem dvojice spolehlivě funguje až do 1/250s! Tato těla navíc umožňují předsklopení zrcátka, což synchronizaci zpřesňuje natolik, že není odpalovač ani potřeba a při prostém zapojení systémového blesku do sáněk jednoho z nich je možné využít všech funkcí blesku, včetně TTL a dokonce i bezdrátové řízení několika blesků (CLS). Pro tyto zrcadlovky jsem vyrobil vertikální montáž, aby byla dosažena co nejmenší báze. I tak je 10,5 cm, což je pro běžné focení hodně. Montáž je navržena tak, aby se karty i baterie daly vyměnit bez rozebírání. Soustavu používám převážně se zoom obejktivy 18-35mm.

Stereosoustava ze dvou Nikonů D200.

Digitální stereosoustava na bázi Nikonu D200 dosahuje nejlepších obrazových výsledků ze všech soustav, které jsem dosud sestavil, ale i přesto ji používám velmi málo. Vertikální montáž způsobuje velmi nepohodlné ovládání i transport, takže často raději volím jiné pohodlnější fotoaparáty. Tajně doufám, že jendou Nikon uvede na trh malé digitální zrcadlovky, které budou mít konektor na drátěnou spoušť a bude možné z nich sestavit rozumně malou a lehkou dvojici podobných vlastností jako mají tyto moje soustavy. v současné době do nejmenších zrcadlovek instalují jen dálkové infračervené ovládání, které je na synchronní spuštění dvou aparátů obtížně použitelné. To jsem si vyzkoušel již s mojí první stereosoustavou postavenou z Nikonů D70.

Stereosoustava ze dvou Nikonů D70. Aparáty nejsou nijak propojeny, k synchronnímu odpalování sloužilo dálkové infračervené ovládání.

Borec na konec...

Nakonec si neodpustím vložit obrázek stereosoustavy mého kamaráda Mirka Kopečka. Jedná se o dvojici Pentaxů Kx, odpalovanou upraveným infraovladačem k televizoru. Ta věc, ke které jsou zrcadlovky namontovány je speciální makro nástavec se čtyřmi zrcadly a jedním objektivem. Vyrobil si jej sám už někdy v 80. letech a fotil s ním nádherné stereo diapozitivy hmyzu. Nahoře na levém fotoaparátu (na obrázku vpravo :)) je bleskový odpalovač stejného typu jako popisuji výše. Mirkovi tímto děkuji za návod ke konstrukci!

Makro stereo soustava ze dvou Pentaxů Kx. Konstrukce Mirek Kopeček.

Veškeré texty a fotografie na těchto stránkách jsou mým dílem, případně dílem jiných uvedených autorů. Jejich použití bez soulasu není dovoleno.