Posun normálního fotoaparátu
Na stereoskopické fotografování statických scén stačí libovolný obyčejný fotoaparát. Jednoduše se vyfotí nejprve levý snímek, pak se posune fotoaparát o stereoskopickou bázi a vyfotí se pravý snímek. K přesnému posunu je nejlepší použít stativ a stereo sáňky. S trochou cviku to jde i z ruky.
Dynamické děje takto fotit nelze. Jakmile se mezi levým a pravým snímkem změní scéna, je to velmi rušivé, často i nepoužitelné. V tomhle směru jsou velmi zákeřné mraky, kouř, ptáci, stromy, voda a vůbec všechno, co se hýbe. Ze zkušenosti ale vím, že když se lidé nehýbou a vědí že budu fotit dvě stejné fotky, tak to jde.
Důležité je vyfotit obě fotografie stejně - stejný čas, clona, citlivost, zaostření, vyvážení bílé atd. K tomu se hodí manuální režim, nebo alespoň aratace expozice (AE lock). Dále je důležité aby posun byl přesně rovně, aby byly rovnoběžné osy objektivů!
Tato metoda je velmi vhodná pro ty, co si chtějí stereofotografii jen zkusit. Další využití má ve specifických podmínkách, například na makro. Já takhle fotím v interiérech s extrémně širokoúhlými objektivy.
Stereosáňky na stativu
Focení ze stativu se sáňkami umožňuje nastavit posun velmi přesně a lze tak dosáhnout mnohem lepších výsledků než z ruky. Možnost dlouhých expozic je taky nezanedbatelná. V terénu si lze často pomoci něčím jiným, třeba zábradlím nebo stolem.
Z ruky používám a doporučuji tento postup:
- Vyberu si záběr a zvolím kompozici
- Vyberu si nějaký hodně vzdálený bod, ideálně v nekonečnu (například špičku stromu na horizontu). Ten si slícuji s nějakým bodem v hledáčku (je dobré mít v hledáčku mřížku nebo ostřící body)
- Postavím se s mírně rozkročenýma nohama. Vyzkouším jestli při přenesení váhy z nohy na nohu dojde k posunu objektů v popředí (v pozadí se mi stále překrývá vzdálený bod s bodem v hledáčku!)
- Přenesu váhu na levou nohu a exponuji levý snímek (stále kontroluji vybraný bod v pozadí aby se mi překrýval s bodem v hledáčku!)
- Přenesu váhu na pravou nohu a exponuji pravý snímek (stále kontroluji vybraný bod v pozadí aby se mi překrýval s bodem v hledáčku!)
Tento postup platí pokud fotíte s foťákem u oka a díváte se skrz hledáček. Při focení přes displej, kdy se foťák drží v předpažených rukou, výrazně klesá stabilita foťáku a s ní i přesnost stereoskopických dvojic, lépe se tomuto způsobu vyhnout.
Pozor na mraky! Pokud se pohybují, je vhodné pohybovat fotoaparátem stejným směrem. Tím zajistíme, že budou zobrazeny dále než jsou ve skutečnosti, což vadí méně, než kdyby vylezly před objekt v popředí.
Kontrola dobrého vyfocení je velmi snadná, stačí si na displeji foťáku přepínat levý a pravý snímek. Pokud výsledek vypadá podobně jako ukázka, je vyfoceno správně. Objekty v pozadí by měly být na stejném místě, zatímco objekty v popředí se posouvají. (Pozor, při sesazování je to obráceně, překrývat se mají objekty v popředí.)
Jak určit správné posunutí foťáku
Stereofotografie ve své základní formě napodobuje lidské vidění. Z toho vyplývá, že posun fotoaparátu při použití základního objektivu by měl být stejný jako rozteč našich očí. Tedy zhruba 6,5 cm. Pro první pokusy a pro běžné fotografie doporučuji držet se těchto hodnot (za předpokladu, že nejbližší objekt na fotografii je od fotoaparátu vzdálen nejméně 2 metry, nejvzdálenější je v nekonečnu). Získáte tím stereofotografie, které budou věrně zobrazovat skutečnost a diváci si můžou připadat, jako by tam byli. Díky tomu, že je možné fotoaparát posouvat o libovonou vzdálenost, získáváme další možnosti. Například při focení makra, můžeme jít extrémně blízko k objektu a použít odpovídající malou bázi, nebo třeba při pohledu z rozhledny na krajinu můžeme použít bázi několikametrovou.
Pro každou situaci lze stereoskopickou bázi spočítat ze vztahu:
kde:
b - stereoskopická báze (rozteč objektivů)
x - vzdálenost nejbližšího bodu
y - vzdálenost nejvzdálenějšího bodu.
d - deviace (pro kinofilm je doporučená hodnota 1,2 mm)
f - ohnisková vzdálenost objektivu
Pokud je nejvzdálenější bod v nekonečnu (horiznot, obloha...) vztah můžeme zjednodušit:
(je-li y = nekonečno, pak pro libovolné f je poměr f/y = 0)
Tento jednoduchý vztah lze použít prakticky pro všechny stereofotografie venku.
Ve vzorečku figuruje deviace. To je nejvyšší přípustá hodnota vzdálenosti levého a pravého obrazu bodu v nekonečnu. Pro kinofilm se doporučuje hodnota 1,2 mm. Podrobnější informace o deviaci najdete v článku v klubové knihovně.
Kdo nenosí ve fotobrašně kalkulačku a nechce nic složitě počítat, může pro výpočet steroskopické báze použít následujíci velmi jednoduché pravidlo. Pro základní objektiv (tedy zhruba f = 35 - 50 mm na kinofilmu) a nejvzdálenější bod v nekonečnu (běžné scény venku) volte bázi asi 1/30 vzdálenosti nejbližšího bodu.
Podle báze, kterou zvolíte, ovlivníte i způsob zobrazení prostoru na stereofotografii. Jsou tři možnosti:
- ortostereo - přirozená báze kolem 6,5 cm - napodobuje lidské vidění
- hypostereo - báze menší než přirozená, objekty vypadají větší než ve skutečnosti jsou (například makro - brouk může vypadat, jako když mu koukáte do očí)
- hyperstereo - báze větší než přirozená, objekty vypadají menší (například krajina vypadá jako modelová krajina k vláčkům)
© Jan Kříženecký
Dodržujte prosím autorská práva.